Z posledního rozloučení s panem Eduardem Severou, které se konalo v našem kostele 7. ledna 2023
Vážení přítomní, bratři a sestry,
dovolte mi, abych se s vámi podělil o několik vzpomínek na zvěčnělého pana Eduarda Severu, mého dobrého kamaráda, kterého jsem znal 66 roků, abych poněkud uvolnil zdejší chmurnou atmosféru.
Podivuhodného pana Severu jste asi znali už jako staršího pána až kmeta, stával u nás v kostele vlevo za poslední lavicí, ale on vždycky nebyl senior ani kmet, on byl předtím také malý kluk, který pocházel ze starobylé selské rodiny v Brně - Husovicích. Přesto z něho nebyl sedlák ani pozdější člen JZD, protože jeho maminka po smrtelném úrazu manžela musela zemědělství opustit a po delších peripetiích se s dětmi nastěhovala do měšťanského domu na Náměstí Republiky, rovněž v Husovicích. Milý Severa byl tedy Husovičák každým coulem, což se dalo poznat i z jeho řeči, jelikož husovickým nářečím mluvil až do konce svého života. Přitom byl výborný češtinář, vždyť opravoval češtinu v rukopisech četných knih a časopisů, než šly do tisku.
Náboženskou i kulturní výbavu získal hlavně v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně a taky v Husovicích, kde patřil k žákům tehdy kaplana patera Stanislava Krátkého, později biskupa „skryté církve", jehož Státní bezpečnost neprávem obvinila z podvratné činnosti vůči státu a zatkla v roce 1958. Edu členství v mariánské družině stálo ,jenom" vyhození ze 4. ročníku přírodovědecké fakulty v Brně, na níž výborně studoval. Stalin už pět roků ležel s Leninen v moskevském mauzoleu, ale u nás komunistický útisk církve a věřících stále nepolevoval. Severa až po letech získal slušnější místo v Geografickém ústavu ČSAV, který společně s Ústavem ateismu ČSAV sídlil v klášteře na Starém Brně. Šlo o místo knihovnické, na kterém Eduard vydržel až do důchodu. Byl skvělý knihovník, mnoha studentům pomohl a z chaotické sbírky knih vybudoval výbornou odbornou knihovnu.
Hoch od Bobří řeky. V dobách jeho mládí byli v Husovicích velmi aktivní skauti a Severa s nimi. Sportovali, hráli divadlo, s korouhvemi chodili přes Soběšice na poutě na Vranov. A Eda zůstal foglarovcem až do smrti, známá skautská místa navštěvoval každoročně ještě nedávno.
Severa byl zájezdový. Čedok na něho ovšem nemohl stačit, jak byl na každý zájezd odborně připraven, ať už se jednalo o města, krajiny nebo poutní místa. Když se účastníci zájezdu blížili k Šumavě, zpíval s nimi „Na Šumavě je dolina", když se blížili k Beskydám „Rožnovské hodiny" apod. I zpívat uměl velmi dobře. A když se po cestě setmělo a účastníci si mohli konečně od výkladu odpočinout, pokračoval ve stylu: ,,teď je už venku tma, ale kdyby bylo vidět, tak byste tam v dálce viděli".
Byl zeměznalý. Neznám žádného člověka, který zná tolik míst v Česku, jako znal on, kde jakou památku, kostel a kapličku, kde jakou obec, kopec a říčku, a kolik toho o nich uměl povídat. Vsadím se, že kdybych se ho teď např. zeptal, a to bude těžká otázka, kde leží víska Jobova Lhota, což dobře nevědí ani ti, co v ní bydlí, že by mi řekl: 2 km severovýchodně od Olešnice a možná, že by vyjmenoval i Jobovy strasti, nebo poznamenal, že Job měl tak krásné dcery, jaké se jinde nenašly na zemi.
Severa byl betlémový. Navštívit v jeho domě betlémy, to však neznamenalo jen obdivovat jejich počet a krásu. To se člověk dozvěděl celé dějiny betlémářství u nás i ve světě, všechno o lidových umělcích, kteří se po generace věnuji zhotovování postav a celých betlémů a jiné a jiné zajímavosti. A pokud venku hodně mrzlo, lidé přicházeli od Severů hodně nachlazeni, protože z podrobného výkladu se jim tak zvětšila hlava, že jim klobouk nebo čepice byly nanic.
Byl tříkrálový. Jeho rajonem byly Černovice, kde jako Kašpar štěstí, zdraví pokoj svatý přál v několika jazycích, podle toho, ke komu přišel. A nebylo to „sme tři králi, davaj prachy". Ne. Eda dobře věděl, že sbírka a setkání s lidmi jsou mimořádnou příležitostí k tak potřebné evangelizaci. Za 16 nebo 18 let vinšování vybral pro charitu spolu s Melicharem a Baltazarem kolem půl milionu korun českých.
Eda Severa byl kostelový. To všichni víme, moc se ale neví, že mu při kázání chyběl kněz na kazatelně, protože ambon moc neuznával, že sledoval, zda má dnes kněz ornát správné barvy, jestli si kostelník náhodou nespletl třeba zelenou s červenou, nebo dokonce s růžovou, to by ho bylo hodně rozčílilo, stejně jako to, když se během svatého přijímání někomu ozval mobil. S takovým mobilistou po skončení mše svaté dal delší řeč.
Ještě se vracím na začátek, kdy jsem nepřímo upozornil na to, že přítel Severa byl v Židenicích náplava. Slyšel jsem, že na náplavy si starousedlíci mají dávat dobrý pozor, protože nelze tušit, proč a s čím přicházejí. O panu Severovi jsme to však věděli a víme. Byl náplavou vpravdě užitečnou. Naše čtvrt získala slušného a poctivého občana a farnost věrného služebníka Božího. Jsme rádi a věční za to, že žil mezi námi a v mnohém nás obohatil.
A na úplný závěr nezapomeňme, že pan Severa byl člověk průvodový, miloval průvody poutní, božítělové, za nenarozené děti i průvody pohřební. Proto ho také na hřbitov doprovodíme delší cestou. A během ní mu v duchu poděkujeme za všechno, co pro nás a naši farnost učinil a popřejeme mu svit věčného světla a odpočinek ve svatém pokoji.
Karel Krška
Eduard Severa 28. 2. 1937 - 25. l2. 2023
