Od prázdnin máme v Židenicích nového kaplana – P. Ing. Martina Kohoutka. Otec Petr ho v naší farnosti vítal jednu srpnovou neděli, ale pokud jste byli zrovna na dovolené, možná jste jeho přítomnost v Židenicích ještě ani nestačili zaznamenat. Má totiž hodně povinností i jinde. Přesto si udělal čas, abychom ho mohli krátce vyzpovídat.
Otče Martine, můžete nám říci něcoo sobě a o rodině, ze které pocházíte?
Je mi 33 let, své dětství jsem prožil v obci Hodějice, asi 30 km na východ od Brna. Mám jednu starší sestru, vdanou, která má tři děti. Rodiče zastávali dělnické profese a doma se bavili drobným zemědělstvím. V současnosti už z rodičů žije jen maminka.
Víme, že kromě teologie máte odborné vzdělání ještě v jiném oboru. Jakém?
Před nástupem do semináře jsem dokončil stavební fakultu zde v Brně. V oboru jsem se pohyboval jen v době studia vyhotovováním různých podkladů k projekční dokumentaci pro projektanta nebo navrhováním drobných stavebních úprav v projekční firmě. Času k nějakému delšímu rozvoji v tomto oboru mnoho nebylo, protože jsem po promoci nastoupil do teologického konviktu v Olomouci.
Kde jste už jako kněz působil?
Jako jáhen jsem jeden rok působil v Pohořelicích a po přijetí kněžského svěcení jsem byl ustanoven jako kaplan do farností Boskovice, Knínice a Svitávka. Zde jsem prožil pěkné začátky svého kněžského působení. Jako kaplanovi mně byly více svěřeny Knínice. Tam jsem jezdil sloužit také ve všední dny, vedl jsem tam témata mší svatých pro děti, vyučoval náboženství, účastnil jsem se příprav na farní dny, plesy, odpoledne pro mládež. V Boskovicích se jednalo o mše svaté v domově důchodců, návštěvy v nemocnici nebo o přípravu biřmovanců. Všechny tři farnosti zahrnovaly asi dvanáct set věřících, i proto zde byla práce různorodá a zajímavá. To jistě ano, ale asi také časově docela náročná. a nyní Vám povinností možná ještě přibylo. Kromě Židenic, kde působíte jako kaplan a kde také bydlíte, jste byl jmenován i dministrátorem v Obřanech. Jako administrátor pro Obřany mám na starosti duchovní věci v této farnosti. O kostel a o faru se stará stálý jáhen. Sloužím tam mše svaté v neděli a v pátek. Ta práce v Obřanech by měla zahrnovat, na rozdíl od předchozího místa, určité samostatné rozhodování, jinak je podobná té, kterou jsem dosud vykonával. Do Židenic jsem byl ustanoven jako kaplan, protože pan farář žádal o výpomocného duchovního pro tuto farnost. Spojení s duchovní správou v Obřanech bylo myslím provedeno na základě snadného dojíždění. Jako kaplan v Židenicích mám stanovené úkoly i zde, patří mezi ně jedna z nedělních mší svatých, v týdnu mše svaté hlavně v pondělí a ve středu, domovy důchodců, vyučování náboženství, adorace atd.
Přejeme Vám, aby se Vám práce v Obřanech i zde v Židenicích dařila a abyste v obou farnostech brzy zdomácněl, abyste se tu cítil být doma.
Cítím se být přičleněný do této farnosti, proto se budu snažit zúčastňovat se toho, co se tu děje. Co se týká Židenic, doposud jsem jimi jen projížděl. Asi to nebude vzbuzovat příliš velké sympatie, zvlášť když vidím, co pro mnohé z vás rušná tepna, plná projíždějících aut, znamená. S pojmem Židenice mě však spojuje ještě jedna vzpomínka - a to z tanečních během mých středoškolských studií zde v Brně. Přihlásili jsme se jako třída do Starletu a kurzy probíhaly v sále Radosti na Cejlu. Pro výuku jednoho z tanců, už nevím, který to byl, lektoři používali ke směrování kroků na jednu a na druhou stranu povel: do ŽideNoc – do města. Musím říct, že se to tomu davu i v sále bez oken a tedy bez patřičné orientace dařilo a všichni se střídavě pohybovali stejným směrem. a já jsem to tedy po letech v jednom z těch směrů dotáhl až sem... Ale je potřeba, abych také na tomto místě upozornil, že v tuto chvíli už mám dotancováno!
Chvála Kristu, váš otec Martin
Děkujeme za rozhovor.
rozhovor vedl Petr Fediovič