Společně s dalšími farníky jsem v sobotu před Květnou nedělí zažil krásné odpoledne. V 16 hod byl plánovaný začátek křížové cesty. Sám jsem neměl v plánu na tuto křížovou cestu jít, ale shodou okolností jsem se v 16 hod objevil před kostelem, kde už se shromažďovali farníci, čekajíce na pana faráře a jáhna Karla. Sešlo se nás přes čtyřicet. Vyšli jsme – slunce krásně svítilo. Od prvního zastavení, které bylo u kostela, jsme šli ulicemi Mikšíčkova, Jílkova, Šámalova, Filipínského. Dvakrát jsme se zastavili v parcích (Karáskovo náměstí, park Bubeníčkova) a poté jsme procházeli
mezi domy na Staré osadě směrem do Maloměřic. Nejvzdálenější zastavení bylo naproti židenickým kasárnám. Tam
jsme rozjímali nad Ježíšem přibitým na kříž (11. zastavení). Během posledních tří zastavení jsme se vraceli cestou na židenický hřbitov. Naposledy jsme se zastavili u hrobu P. Josefa Doležala. Křížová cesta však končila s nadějí na věčný život, která pramení v Kristu. Kluci se střídali v nesení kříže, účastníci ve čtení textů, připravených ke každému zastavení, zpívaly se písně. Mezi zúčastněnými byli mimo jiné mnohé účastníky i rodiny s (mnoha) dětmi a mladí. Bylo
opravdu krásně! Takové odpoledne, kdy jsem díky křížové cestě zavítal k hrobům lidí, které jsem znal, k hrobu mého pradědečka a prababičky, jsem rád prožil ve společenství modlitby s lidmi, které mám rád – s farníky.

Ondřej Veselý
převzato z farního časopisu Siard